Esej o lidském chápání

John Locke (1632-1704) byl anglický filozof, největší myslitel osvícenství, „otec liberalismu“, který ovlivnil rozvoj epistemologie a politické filozofie, důsledný zastánce teorie společenské smlouvy, demokratické revoluce a práva lidu svrhnout tyrana, tvůrce teorie dělby moci. Lockeovy myšlenky zdědili Voltaire a Jean-Jacques Rousseau a později je jako východisko vzal i Immanuel Kant. Vliv Lockových názorů nacházíme v textu Deklarace nezávislosti USA a vděčíme mu také za moderní humanistické představy o základních lidských právech. „Esej o lidském rozumu“ je jedním z klíčových děl Johna Locka a jedním z ústředních děl empirismu. Zde Locke, částečně v dialogu s Descartem a Hobbesem, vyvrací racionalistické představy o vrozených idejích, důsledně postuluje primát vjemů a bezprostřední zkušenosti nad rozumem a uvažuje o genezi idejí v souvislosti s city, slovy a vnímáním. Pojmy identity a já, jak je chápe moderní psychologie, jsou z velké části zakořeněny v Lockově epistemologické teorii. Toto dílo ovlivnilo mnoho osvícenských filozofů, včetně Davida Huma, a ostře ho zpochybňovali Gottfried Leibniz a George Berkeley. „Mnoho filozofů psalo romance o duši, ale zde přichází mudrc, který skromně napsal její dějiny,“ komentoval Voltaire dílo Esej o lidském rozumu.