Zkušenost kino-oka: Zkoumání filmové autonomie

Může být film subjektem, a nikoli objektem zvláštní citlivosti? Ve své knize Darina Polikarpova tvrdí, že ano; navíc tato myšlenka není nová a sahá k experimentům Dziga Vertova, Jeana Epsteina a dalších raných praktiků a teoretiků filmu. Filmová věda, v posledních desetiletích zaujatá antropocentrickými přístupy, přestala brát v úvahu jedinečnou povahu kinematografie, redukovala ji na text, narativ, ideologický aparát nebo nevědomí. Autorka se pokouší odklonit od rozšířených způsobů interpretace filmu prostřednictvím souhrnu lidských praktik s ním spojených a obrátit se k zvláštní filmové agentnosti – a také popsat její povahu. Kniha nabízí návrat k otázce, která se na první pohled může zdát archaická: Co je to film? Darina Polikarpova je kandidátkou filozofických věd a filmovou výzkumnicí.