Schrödingerův vačice

Co zvířata vědí o smrti – a co nás může naučit? Šimpanzi se starají o nemocné a truchlí nad svými mrtvými příbuznými. Kosatky nosí svá mrtvá mláďata s sebou celé týdny, jako by se se ztrátou nemohly vyrovnat. Sloni přikrývají těla svých příbuzných větvemi a hlínou a provádějí tak primitivní pohřební rituál. A vačice, když čelí nebezpečí, předstírá, že je mrtvá: ochrne, sníží tělesnou teplotu, vystrčí jazyk z tlamy a vydává mrtvolný zápach. Stejně jako kočka v Schrödingerově paradoxu je zároveň živá i mrtvá. Jak dokazuje španělská filozofka Susana Monceau, zvířata nejen chápou smrt: jejich vztah k ní je mnohem rozmanitější a překvapivější, než si dokážeme představit. „Schrödingerova vačice“ je detektivka z přírodních věd, která kombinuje filozofickou terapii s nejnovějšími poznatky etologie a komparativní psychologie a pozorování divoké zvěře s úvahami o existenciálních otázkách. Jak dokazuje španělská filozofka Susana Monzó, zvířata nemají jen představu o smrti: jejich vztah k ní je mnohem pestřejší a překvapivější, než si dokážeme představit. „Schrödingerův vačice“ je detektivka z přírodních věd, která kombinuje filozofickou teorii s nejnovějšími poznatky etologie a komparativní psychologie a pozorování divoké zvěře s úvahami o existencionálních otázkách.