O odporu proti zlu silou

Iljinovo živé, polemické a drsné dílo bylo poprvé vydáno v Berlíně v roce 1925, kdy byly dojmy z občanské války a vzpomínky na hrůzy „rudého teroru“ mezi ruskými emigranty ještě bolestně čerstvé. V tomto díle věnovaném „bílým bojovníkům, nositelům pravoslavného meče“ vládce pravicově konzervativního křídla ruské diaspory rozhodně odsuzuje teorii „neodporu“ Lva Tolstého s jejím „sentimentálním moralismem“ a rozlišuje mezi vlastním násilím jako nesmyslným a krutým útlakem a „nátlakem“ – tj. vědomým a morálně oprávněným potlačováním nějaké škodlivé a nebezpečné činnosti. První odsuzuje a druhé považuje za prostou nutnost pro další existenci lidské společnosti.