O lásce

Jeden z nejvýznamnějších francouzských spisovatelů 19. století, Henri Marie Beyle, který psal pod pseudonymem Stendhal, se za svého života netěšil ani uznání kritiky, ani úspěchu u široké veřejnosti. Jeho velkolepé povídky, romány Červený a černý (1830), Parmská charterová lóže (1839), zůstaly bez povšimnutí, jen občas se dočkaly recenzí, které zdaleka nebyly vždy příznivé. Spisovatel k tomu přistupoval filozoficky. Nicméně Mérimée, kterého Stendhal ovlivnil, si ho vysoce cenil, Balzac ho obdivoval, Goethe a Puškin si rádi četli jeho román Červený a černý. A ve 20. století Stendhal pevně zaujal své místo v panteonu klasiků evropské literatury. Zvláštní místo ve Stendhalově díle zaujímá kniha O lásce (1822). Nejedná se o umělecké dílo, ale o unikátní pojednání o zvláštnostech a zvláštnostech lásky, jejích fázích (obdiv, zrod lásky, krystalizace, naděje, pochybnosti atd.), o prvním dojmu, o specifikách projevů milostných citů v různých zemích.