Nová smrt pro nového člověka? Pohřební kultura raného SSSR

Dějiny. Společnost se často měří desítkami a stovkami milionů tragických a násilných úmrtí - od hladu, represí, války a katastrofálních nákladů sociální a ekonomické politiky sovětského režimu. Obrovský počet obětí sovětského experimentu však byl obklopen ještě nesmírnější smrtí: miliony a miliony lidí, kteří zemřeli na stáří, nemoci a nehody. Kniha historičky a antropoložky Anny Sokolové je analýzou státní politiky v oblasti smrti a pohřbu, stejně jako bizarních metamorfóz pohřební kultury ve velkých městech SSSR. Toto téma dlouho zůstávalo ve stínu studií o politických represích a válce, stejně jako prací o tradiční vesnické pohřební kultuře. Pokud byly tyto aspekty sovětské úmrtnosti dobře prozkoumány, otázka, co představovala smrt a pohřeb obyčejného sovětského občana v materiálním a symbolickém rozměru, byla prozkoumána jen málo. Přitom je velmi důležité pochopit, kdo byl (nebo měl být) „nový sovětský člověk“ prohlášený revolucí. Analýza transformací v oblasti pohřební kultury vrhá světlo na další otázku: byla zkušenost radikální reformy společnosti v SSSR naprosto unikátní, nebo navzdory veškerému radikalismu byla součástí rozsáhlého modernizačního přechodu k industriálním společnostem? Anna Sokolova je kandidátkou historických věd, vědeckou pracovnicí Ústavu etnologie a antropologie Ruské akademie věd a přednášející v programu Dějiny sovětské civilizace na Moskevské škole sociálních a ekonomických věd.