Německý duch v ohrožení

V letech 1931–1933 se německý romanista, medievalista a překladatel Ernst Robert Curtius dočasně odklonil od čisté vědy a hledal humanistickou filozofickou alternativu k triumfujícím totalitním idejím. Shrnul společenské a politické důsledky v předtuše tragických časů, což ho přimělo k přehodnocení řady kulturně-historických jevů, které neustále provázely jeho projekt globální Evropy. V roce 1932 vydal svůj osobitý politický manifest – knihu „Německý duch v ohrožení“, kde poprvé navrhl koncept „nového humanismu“, který měl podle něj zachovat celistvost národního ducha v podmínkách hrozící katastrofy a opírat se o osvícený středověk a ideu panevropské komunity, na rozdíl od revolučního nacionalismu té doby. Curtius kriticky popsal společensko-politické, kulturní a vzdělávací trendy v tehdejším Německu a stal se nepřítelem své vlastní země, která se tehdy zabývala revizí historie a vynalézáním kolektivně prožívaných forem velikosti. Publikaci předchází podrobná předmluva D. Kolčigina, která zahrnuje také několik článků Curtia a jeho kritiků.