„Není nám dána schopnost předvídat…“

Sbírka obsahuje nejvýznamnější díla největšího ruského básníka 19. století, Fjodora Ivanoviče Tjučeva. Jeho charakteristické vidění světa a člověka obzvláště silně projevuje „talent dvojího vidění“: Tjučev je fenomenolog, který si bystře všímá jedinečného, ​​náhodného, ​​proměnlivého, mistr krajinářské lyriky, která zachytila ​​jedinečnost prchavých okamžiků existence, tvůrce mnoha pronikavě zpovědních básní o lásce naplněné vášní a plností citů - a metafyzik, panteista, vizionář, který bystře cítí nadčasovost pomíjivého, kosmickou povahu malého, soukromého a jedinečného, ​​schopný hovořit o pomíjivém a pomíjivém jazykem věčnosti. Stručnost, téměř fragmentární povaha mnoha Tjučevových básní je vyvážena univerzálností autorova myšlení, stálostí tematického a obrazného repertoáru, které dodávají jeho básnickému odkazu celistvost a vnitřní jednotu.