Nábřeží nevyléčitelných. Vodoznak (dvojjazyčný)

„Nábřeží nevyléčitelných“ je jedna z nejslavnějších esejů Josifa Brodského, napsaná v roce 1989 v angličtině. Toto autobiografické dílo je věnováno Benátkám, básníkovým dojmům z města a jeho setkáním s ním, imaginárním i skutečným. Podle Lva Loseva se v angličtině i ruštině „čte jako básnický text par excellence“. Nábřeží nevyléčitelných na moderních mapách Benátek neexistuje, ale na začátku 17. století bylo toto jméno dáno místu, kde se nacházela nemocnice pro pacienty s morem. Je součástí moderního nábřeží Zattere, kde dodnes můžete vidět plakety připomínající statisíce obětí epidemie: „Zatte, dříve Nevyléčitelní.“ John Updike napsal: „Esej ‚Přístaviště nevyléčitelných‘ je pokusem proměnit bod na zeměkouli v okno do světa univerzálních zážitků, soukromou zkušenost chronického benátského turisty v krystal, jehož fazety by odrážely plnost života... Hlavním zdrojem světla vycházejícího z těchto fazet je čistá krása.“ V tomto vydání je esej publikována ve dvou jazycích – ruštině a angličtině (přeložil Grigorij Daševskij).