Moje toxická rodina: Jak přežít rodičovskou nechuť a stát se šťastným

- Jsou vaši rodiče ideální, ale zdá se, že vás v porodnici vyměnili? - Vyrostla jste jako tráva a celý život jste „přežila“? - Oprášili vás, ale z nějakého důvodu se vám život nevydařil? - Bojíte se ve 30 koupit džíny bez svolení matky? - Dala jste výpověď v práci, abyste sloužila otci? - Považujete se za vinnou ze všeho? A zničila jste i kapli? ... Jak si představujete špatné rodiče? Jsou to ti, co bijí a pijí? Při čtení vašich dopisů jsem viděla, že násilí na dětech má mnoho tváří a skrývá se za fasádou jak agrese a lhostejnosti, tak obětavé lásky. Rostete jako tráva, nebo vám podávají snídani do postele, dělají z vás druhého Mozarta, nebo vás „vykují do charakteru“ kopanci a urážkami? Výsledek je přibližně stejný, plus mínus. Proto je mnoho z nás dospělých nešťastných! Proto nevíme, jaké je naše poslání, jsme nezdraví psychicky i fyzicky, žijeme a komunikujeme s lidmi, kteří nás nemilují, zneužívají nás, ponižují nás! - Odtud pramení nízké sebevědomí a pocit bezcennosti. - Odtud pramení sebebičování, závist a duši rozežírající vina. - Odtud pramení stud z „nedosažení cílů“. - Krize a slepé uličky v životě... - Psychosomatická onemocnění, deprese, neurózy... - Panický strach z osamělosti... - A odtud pramení sociální problémy! Nevidíte souvislost? Přečtěte si a uvidíte. Myslíte si, že se vás to netýká? Znovu si přečtěte a uvidíte sami. Prozatím řeknu jednu věc: násilí páchané na dětech - v té či oné míře - se děje téměř za každými dveřmi... „Ze všech údělů, které postihly živé bytosti, není nic nešťastnějšího než to, co postihlo děti.“ M. Saltykov-Ščedrin, „Pošekonská starina“