Kladivo čarodějnic

V průběhu lidských dějin existují knihy, které mají ovlivňovat mysl současníků i potomků. Některé sloužily po staletí jako morální kompas, zatímco jiné se staly mrazivými relikviemi minulých epoch. Mezi nimi je kniha „Malleus Maleficārum“, nechvalně známé „Kladivo na čarodějnice“. Tento drsný text, napsaný v letech 1486–1487 inkvizitorem Heinrichem Kramerem, vyjadřoval veškeré jeho rozhořčení nad verdiktem innsbruckého biskupa: biskup nejenže osvobodil ženy, pro které Kramer požadoval trest smrti upálením na hranici, ale také samotnému Kramerovi nařídil opustit město. V první části autor mstivě obviňuje úředníky, kteří popírali čarodějnictví, z kacířství; ve druhé živě popisuje typy zvěrstev páchaných „služebníky“, respektive „služebními ženami ďábla“; ve třetí formuluje pro své stoupence pravidla týkající se stíhání a tvrdého trestání čarodějnic. Předpokládá se, že děkan univerzity v Kolíně nad Rýnem, inkvizitor Jacob Sprenger, měl s textem jen málo společného a Kramer ho přivedl jako spoluautora pouze proto, aby jeho dílo získalo větší autoritu v očích současníků. Je těžké říci, co sehrálo rozhodující roli, ale Malleus Maleficarum bylo skutečně předurčeno k tomu, aby zaujalo zvláštní místo mezi značným množstvím podobných pojednání a sloužit jako metodologický průvodce k jedné z nejtemnějších kapitol dějin.