Sladký jed. Speciální edice

Neměla jsem být na té střeše na Valentýna. Ani Kellan Marchetti, ten školní podivín, tam neměl být. Potkali jsme se na pokraji sebevraždy. Nějak se přetrhané nitky našich tragédií propletly a stlačily do nepravděpodobného pouta. Neodhodlali jsme se k tomu, ale dohodli jsme se, že se budeme navštěvovat každého Valentýna, dokud neskončí škola. Ve stejnou dobu. Jedna střecha. Dvě neklidné duše. Dodrželi jsme svůj slib tři roky. Čtvrtého se Kellan rozhodl a já se musela vypořádat s následky. Zrovna když jsem si myslela, že náš příběh skončil, začal další. Říká se, že všechny milostné příběhy vypadají stejně, ale chutnají jinak. Ten můj byl jedovatý, hanebný a napsaný šarlatovou barvou. Jmenuji se Charlotte Richardsová, ale můžete mi říkat Jed.