Matriční pole

Mladík Suvankul a dívka Tolgonaj si slibují, že se budou dělit o štěstí i neštěstí stejným dílem. Všechno dělají společně: pracují na rodném poli, vychovávají milované chlapce, cihlu po cihle staví dům. Válka si od ženy bere svou krvavou daň, historické události drtí Tolgonajiny muže jako mlýnské kameny. Tolgonaj truchlí, vyplakává do pole zoufalství a bolest, ale nachází sílu žít dál v práci, čestnosti, starostech babičky. Jednou zachránila malé dítě před smrtí, sama málem zemřela: nesla ho v náručí k lékaři přes ledovou řeku. Někdy se Tolgonaj obrací k poli a ptá se, jak se dostat do srdce každého člověka? Pole odpovídá: „Jsi Člověk. Jsi nad všemi, jsi moudřejší než všichni! Jsi Člověk! Ty řekni!"

Součástí sbírky jsou ještě dvě autorovy povídky: „Rané jeřáby“ a „Sbohem, Gulsary“.