Mater Studiorum

V próze V. Aristova se za povrchní vrstvou každodenního života odhalují jiné, skryté formy existence. Autor svým vlastním způsobem láme tradici německého intelektuálního románu, vycházející od Goetha a jenských romantiků, a vytváří tak jakýsi „román vzdělání“, syntetizující velké mýty romantismu a modernismu s nelinearitou moderního obrazu světa. Hlavní postava, filozofka a profesorka Vyšších ženských kurzů, se stejně jako další putující postavy vydává hledat nové integrální poznání schopné proměnit svět. Je přesvědčen, že právě „ženskost“ může pomoci překonat nejhlubší krizi, do níž „éra mužské kultury“ svět uvrhla. Formování hrdiny, odehrávající se v paralelních prostorech, ať už imaginárních, nebo reálných, je doprovázeno v tomto případě nepostradatelným ztělesněním „věčné ženskosti“ – postavou, která hrdinu vede po žebříčku iniciace. Za vnější zápletkou se odhalují stále hlubší vrstvy interakce mezi „já“ a vesmírem. Vladimir Aristov je básník, prozaik, esejista a doktor fyzikálních a matematických věd. Laureát ceny Andreje Bělého.