Rostliny filozofů

Poté, co překročila hranice fyziky, ctihodná metafyzická tradice filozofie nadále čerpala živiny ze svého přirozeného základu, pravidelně se dovolávala rostlinných metafor a alegorií, ale odsouvala je na okraj své pozornosti, čímž „znehodnocovala, instrumentalizovala a trivializovala“ samotný život. Michael Marder dekonstruuje tento téměř nevědomý zvyk filozofů od starověku po moderní dobu a odhaluje rostlinnou filozofii skrytou ve stínu hlavního proudu myšlení, která doslova klíčí v dílech dvanácti slavných filozofů od Platóna po Luce Irigaraye. Maimonidova palma, Hegelovy hrozny, Derridovy slunečnice a další „filozofické rostliny“ se ukazují nejen jako herbáře „usušené v knihách“, sentimentální dodatky, ale jako důležitý aspekt i těch filozofických systémů, jejichž cesta k intelektuálním a duchovním výšinám vedla skrze ekocidu.