Obchody Beryozka: Paradoxy spotřeby v pozdním SSSR

Transakce s cizí měnou byly v SSSR považovány za trestný čin, kult západního zboží mezi sovětskými občany byl neustálým terčem kritiky v novinách a existence privilegovaných dodávek byla oficiálně popírána. Nicméně státní obchody „Berjozka“, kde si určité skupiny sovětských občanů mohly za cizí měnu a její náhražky (certifikáty a šeky) nakupovat vzácné dovážené zboží, úspěšně fungovaly po celém Sovětském svazu. Navíc se staly důležitou součástí každodenního života v pozdním Sovětském svazu. Americké džíny, japonské magnetofony a italské boty si v „Berjozkách“ kupovali nejen diplomaté nebo umělci na turné, ale také sovětští dělníci poskytující „technickou pomoc“ v zemích třetího světa, disidenti přijímající převody cizí měny ze zahraničí a běžní sovětští občané, kteří se odvážili koupit náhražky cizí měny na černém trhu za rubly. Obchody Berjozka byly v sovětské společnosti vnímány jako vzor spotřeby i jako příklad sociální nespravedlnosti. V knize Anny Ivanovové se maloobchod s měnami v pozdním SSSR poprvé stává předmětem historického výzkumu. Autor zkoumá důvody vzniku obchodů Berjozka, popisuje kategorie sovětských občanů, kteří měli přístup do „uzavřených“ obchodů s měnami, a obraz obchodu s měnami v oficiálním diskurzu a mezi spotřebiteli. Kniha je založena na dokumentech z ústředních a republikánských archivů, materiálech ze sovětského tisku, pamětech a osobních rozhovorech se zaměstnanci i uživateli systému obchodování s měnami.