„Láska je z masa a krve...“

„Spolu s Annou Achmatovovou zaujímá Marina Cvetajevová... přední místo mezi ruskými básnířkami. Její jedinečný verš, naprostá vnitřní svoboda, lyrická síla, skutečná upřímnost a ryzí ženskost nálad jsou vlastnosti, které ji nikdy nezklamou,“ napsal Konstantin Balmont v roce 1921, když nastínil hlavní rysy Cvetajevové poezie. „Ženskost nálad“ se u Cvetajevové spojuje s úžasnou schopností bezohledně se odevzdat někomu, kdo v ní cítí „smrtelnou potřebu“. Zároveň její lyrickou hrdinku nikdy nenechává bez vědomí tragického nesouladu se světem, básnířčina nevyhnutelného konfliktu s realitou života, v níž je těžké najít „cestu duše k duši“, kde se „stoprocentní život“ střetává s „bytím“, „marnost“ s „věčným“. Sbírka obsahuje básně z různých let a verše, včetně největších mistrovských děl ruské milostné poezie dvacátého století: „Báseň o hoře“ a „Báseň o konci“.