Láska

Kritici okamžitě nazvali mladou Achmatovovou ruskou Sapfó, podle legendární starořecké zpěvačky lásky. Odvěká duchovní energie ženské duše našla své ztělesnění v poezii Anny Achmatovové a tento hlas se ukázal být tak silný, že básnířka mohla právem prohlásit, že „učila ženy mluvit“. Achmatovové texty odrážely nejen „velkou pozemskou lásku“, ale i všechny tragédie a radosti, které její generaci postihly. Od poloviny 20. let 20. století se Achmatovové díla přestala publikovat: básnířka čelila cenzuře, pronásledování a mlčení po celá desetiletí. Mnoho jejích děl zůstalo po její smrti dlouho nevydáno. Její osobní osud byl stejně tragický: „Její manžel je v hrobě, její syn je ve vězení...“ Ale uznání a láska širokého spektra čtenářů Annu Achmatovovou vždy obklopovaly a její jméno se podle veřejného mínění umístilo v první desítce seznamu nejvýznamnějších osobností ruské literatury 20. století: spolu s Alexandrem Blokem, Marinou Cvětajevovou a Sergejem Jeseninem.