Lisabonská noc

Smečky sarakovů jsou pochmurné: stojící lidé na lisabonském nábřeží, někteří muži nevystupují z lodi. Geta je německý emigrant. Iago mata - Amerika. Ale yon nemá víza, žádné haléře. Raptam neznayomets prapanovaya pit dvě kvóty na loď. Pro nic za nic, ale pro mou mysl: Nechci dnes v noci zůstat pozadu. Chci svému příteli vyprávět svůj příběh: příběh smrti, příběh, který jsem utrpěl v Asnabrücku v roce 1933 a skončil jsem dnes v noci na lisabonském nábřeží, plaval jsem pro všechny evropské podlehnutí. Karabela, stejně jako ty na závodě Tezhu a jako musi, se stává yagonovitým chovem, pro getag chalaveku už nic neznamená. Je v tom víc než jen svoboda.

Raman Remark, kteří od chvíle, kdy v roce 1963 přišli na svět, nikam nespěchají, se chopí pekla prvního kroku i propasti radosti a celý balík pak předají emigrantskému lesu, který má smrt a zkázu. To je nezměnitelný plavčík.