Literární politika Třetí říše

Pálení desítek tisíc knih 10. května 1933 na Opernplatz v Berlíně – a později po celém Německu – bylo předehrou k komplexní konsolidaci a rozšíření totalitní literární politiky Třetí říše. Historik Jan-Peter Barbian, přední odborník na diskurz utlačovatelů a utlačovaných, vládců a ovládaných, s využitím široké škály zdrojů vypráví příběh o tom, jak se knižní trh stal životně důležitým pilířem politické propagandy. Kontrola nad spisovateli, vydavateli, knihkupectvími a knihovnami, jejich pronásledování a vzestup autocenzury: kniha vykresluje detailní obraz společnosti utlačované diktaturou, v níž se každý, kdo se neozve, nevyhnutelně stává funkční součástí systému potlačování svobody a nezávislosti, ať už to byl spisovatel, redaktor nebo dokonce obyčejný návštěvník knihovny.

Ve Třetí říši se ke kulturní politice přistupovalo s německou puntičkářskou přesností. Navíc, jak kniha ukazuje, nacisté měli samostatnou literární politiku, která zahrnovala vyhoštění disidentských a nepohodlných autorů a zavedení kontrolovaného systému vydávání a distribuce knih. Jan-Peter Barbian ve své hloubkové studii ukazuje, jak obtížné, ba až nemožné, bylo omezit projev i ve 20. století, a jaké byly důsledky takových pokusů.
— Boris Kupriyanov, účastník projektu Phalanstery, ředitel Gorkého webu o knihách a čtení, zástupce ředitele Peredelkinského domu kreativity