Strmá trasa

Jevgenija Ginzburgová, historička a novinářka, matka slavného spisovatele Vasilije Aksenova, byla v roce 1937 represována, strávila deset let ve věznicích a táborech na Kolymě a osm let v magadanském exilu a v roce 1955 byl její případ uzavřen pro nedostatek důkazů o zločinu. Ale ani během tání nemohl být autobiografický román „Strmá trasa“, ve kterém Ginzburgová vyprávěla o svém hrozném osudu, v SSSR vydán: byl vydán až v letech perestrojky a stal se jedním z nejslavnějších svědectví o zločinech stalinského režimu – a Ginzburgová, která byla před svým zatčením věrnou stoupenkyní komunistické doktríny, se nezbavuje viny za to, co se stalo. Schopnost zdrženlivě, ale psychologicky přesně zprostředkovat pocity „šílenství a hrůzy“, naděje a naprostého zoufalství, pravdivě ukázat scény krutosti a sebeobětování, projevy zbabělosti a odvahy – to vše nám umožňuje nazvat „Strmou trasu“ vynikajícím literárním dílem. Hlavní hodnotou románu je, že nás učí zachovat si odvahu a důstojnost a pomáhá nám zbavit se „velkého strachu“, který může zničit osudy i životy celé generace.