Kritika schopnosti úsudku

Immanuel Kant je největším filozofem Nového věku, zakladatelem klasické německé filozofie. Kantovo spektrum profesních zájmů bylo neobvykle široké. Rozvinul teorii původu sluneční soustavy, studoval zemětřesení a přednášel fyziku a geografii. Nejvýznamnějšími Kantovy díly, která způsobila skutečnou revoluci v oblasti myšlení, jsou však tzv. „kritická díla“. Třetí z Kantovy „Kritiky“, „Kritika soudnosti“, pochází z roku 1790 a je jedním z nejdůležitějších děl v dějinách světového estetického myšlení. Toto dílo, které do určité míry ovlivnilo názory Schillera, Goetha, Schellinga, Hegela, ale i ruských myslitelů 19. a 20. století, kteří Kantovy myšlenky přijímali nebo s nimi polemizovali, zůstává dodnes neocenitelným zdrojem podnětů k zamyšlení v oblasti filozofie krásy a umění.