Zástěra pro kočky

Americká spisovatelka Beverly Clearyová napsala v roce 1973 knihu o kočce s bílými tlapkami a bílým hrudníkem, již tehdy byla uznávanou autorkou několika úspěšných knižních sérií. Všechny události v této sbírce povídek jsou popsány z pohledu kočky, což vám umožní pochopit skutečné důvody Apronových činů a čtenáře nejednou srdečně rozesměje nad jeho kousky. Apron se k Brickerovým dostal náhodou - mladý pár si ho koupil v obchodě za padesát centů. Bylo to pruhované kotě s bílými tlapkami a bílým hrudníkem, podobné úhledné zástěře, pro kterou dostalo své jméno. Brickerovi svého mazlíčka zbožňovali a postupem času z něj vyrostl krásný, půvabný kocour, připoutaný ke svým milujícím majitelům, ale svéhlavý. Spal na pohovce v obývacím pokoji, jedl všechny možné chutné věci, dokud nebyl sytý, kopal po pokojích pingpongový míček a všechno se točilo kolem Aprona, dokud se v domě neobjevil nový člen rodiny. Od toho dne se kočičí život obrátil vzhůru nohama. Veškerá láska a pozornost šla na malého Charlese Williama a Apron se cítil odmítnutý. Ztratil zájem o hry a tloustl na zbytcích sladké směsi, ve které nacházel jedinou útěchu. A když byl nasazen na dietu, zbaven této radosti, začal krást klobásy z kuchyně a lovit chlupaté pantofle hostitelky. Jednou v noci se darebácky dostal do obývacího pokoje, kde spala jeho babička, strhl jí ze stolu paruku a rozcuchal ji tak, že vypadala jako vraní hnízdo. Trpělivost majitelů praskla, když Apron chytil paní Brickerovou za kotník - ne z hněvu, ale jen aby jí připomněl sebe a jaký má hlad. Kousavá kočka v domě nebyla potřeba a Apron byl vyhozen. Z domácí kočky se tak proměnil v pouliční kočku. Zároveň Apron stále miloval své majitele a po hrozné hádce se starým Taylorem se přesvědčil, že Brickerovi ho také milují a jsou vždy připraveni pomoci. Ale znovu získal své právoplatné místo v rodině poté, co vytáhl Charlese Williama z problémů.