Královny doby rytířství

Kniha spisovatelky a historičky Alison Weirové „Královny rytířského věku“ je věnována jedné z nejromantičtějších a nejbouřlivějších epoch evropské historie. Její hrdinky jsou pět královen z dynastie Plantagenetů, královny Anglie v letech 1299–1399, jejichž skutečný život se jen málo podobal dvorním románům, avšak byl stejně plný dramatických příběhů.

V tomto období středověkých dějin, kdy v souladu s představami o rytířském způsobu života v aristokratických kruzích byly vyzdvihovány ušlechtilost, válečná sláva a dvorská láska, otřásaly Anglií jedna za druhou, a někdy i všechny najednou, události skutečně katastrofických rozměrů: svržení dvou králů, Stoletá válka, epidemie „černé smrti“, selská vzpoura, stále zřetelnější odsouzení feudálního řádu… To vše nevyhnutelně vedlo k sociálním a politickým otřesům.

Jaké bylo místo ženy v těchto „velkých“ dějinách? Alison Weirová vypráví o pěti královnách-manželkách té legendární, ale kruté epochy – pěti ženách nejvyššího společenského postavení, jaké bylo v té době možné.

Markétě Francouzské bylo dvacet let, když se stala druhou manželkou šedesátiletého krále Eduarda I. Isabela Francouzská, která vešla do historie pod přezdívkou Francouzská vlčice, svrhla svého manžela Eduarda II. a vládla Anglii společně s milencem. Naopak Filipa Hainaultská, manželka syna svrženého krále Eduarda III., byla lidem milována. Anna Česká byla manželkou Richarda II., ale zemřela mladá a bezdětná. Isabela z Valois se stala druhou manželkou Richarda, když jí bylo pouhých šest let, a byla zatažena do událostí, v jejichž důsledku byl její manžel násilně svržen. Jak žily a umíraly tyto královny, jak využívaly svou moc a jak se vyrovnávaly s válkou, zradou a tragédiemi?