Koně jsou vybíraví

Dnes, když jsou polozákazy za jeho života za námi, ukvapené posmrtné chvály utichly a nastalo období kulturní kanonizace Vladimira Vysockého jako národního barda a stejně tak národně milovaného herce, se stává zřejmou jedinečnost jeho fenoménu, který ani po desetiletích nepodléhá „přivlastnění“, mění se v „pevně sražený monument“, ale nadále existuje odděleně, jde „po své vlastní stopě“ – „bez pojištění“, „navzdory lanům, kabelům, drátům“, za hranicí „červených vlajek“. Tato izolace, oddělenost, neredukovatelnost na běžné vzorce a vyšlapané cesty (což autora činí skutečně živým) se paradoxně spojuje s jeho mimořádnou vnímavostí k jiným tvůrčím hlasům, k figurativní struktuře vysoké poezie a prózy každodenní řeči, s otevřeností všem druhům stylů a žánrů, témat a nálad, básnických metrů a lyrických rolí. Zvýšený – až do bodu, kdy obnažuje nervy – smysl pro život a poetickou pravdu, absolutní sluch odmítající jakoukoli falešnou intonaci, neuvěřitelná rozmanitost rolí nehraných na jevišti a v kině, ale prožitých v písních a básních – veškerá tato polyfonie významů a obrazů je obsažena na stránkách této knihy.