Pro některé je i pelyněk sladký

Román „I pelyněk je pro některé sladký“ (1929) patří mezi Tanizakiho nejlepší prózy. Je to příběh nešťastného manželství: manžel a manželka jsou dlouho zatíženi svým poutem, ale místo aby se oddělili a našli svobodu, po které touží, nadále trýzní sebe i jeden druhého. Hlavní zajímavost románu však nespočívá v samotném ději, ale v jeho atmosféře. Lyrický prvek prosvítá celou strukturou vyprávění, propojuje objektivitu popisů a subjektivitu autorových hodnocení, vzpomínku na minulost a zkušenost současnosti, přírodu a umění, životní a všední. Svět románu není hierarchický; vše v něm je stejně cenné a každý konkrétní detail je prodchnut onou zvláštní vlastností známou v japonštině jako „mono no aware“ – melancholickým kouzlem věcí.