Komnata hrůz

Arthur Conan Doyle se do literárních dějin zapsal především jako tvůrce nesmrtelného obrazu bystrého detektiva Sherlocka Holmese. Po několika letech pravidelného chrlení jedné detektivky za druhou se však Doyle sám chtěl vymanit ze zaběhnuté koleje. Ne nadarmo se spisovatel snažil Holmese dorazit tím, že ho hodil do Reichenbachských vodopádů. Arthur věřil, že jeho skutečným povoláním jsou historické romány. Téma jeho literárních děl však bylo značně rozmanité. Doyle psal na společenská i každodenní témata a zároveň vzdával hold sci-fi. Talent vynálezce a vypravěče zdědil po matce. V dopisech jí mladý Arthur zdokonaloval svůj styl. Mnoho z těchto dopisů se dochovalo – asi jeden a půl tisíce. V jezuitské Stonyhurst College se kolem Arthura vždy shromažďovala skupina nadšených posluchačů. Budoucí slavný spisovatel neměl nedostatek fantazie – snadno improvizoval za pochodu a skládal další poutavý příběh. K profesionálnímu zabývání se literaturou však měl ještě daleko. Nejprve studoval na lékařské fakultě Edinburské univerzity. Doyle promoval v roce 1881 a brzy si otevřel lékařskou praxi v Portsmouthu. Začínající lékař však měl málo pacientů. Doyle si krátil čas a snažil se zlepšit svou finanční situaci, a tak se rozhodl vážně věnovat literatuře. V roce 1886 napsal povídku „Studie v šarlatové“, v níž se poprvé objevili Sherlock Holmes a Dr. Watson. O tři roky později vyšel román „Záhada Clumberu“. V něm spisovatel, unesený spiritualismem, nastínil příběh „posmrtného života“ tří buddhistických mnichů. Později, kromě mnoha detektivek, Doyle napsal i několik historických románů. „Bílá rota“ byla věnována událostem stoleté války. Děj „Dobrodružství Micaha Clarka“ se odehrával během svržení krále Jakuba II. V roce 1892 Doyle napsal historický dobrodružný román „Vyhnanci“, v němž popsal osudy francouzských hugenotů, kteří na konci 17. století emigrovali do Nového světa. Autor si těchto děl velmi vážil, ale téma mystiky ho neopustilo až do konce jeho dnů. To se dá snadno ověřit seznámením se s dvaceti pěti příběhy spisovatele shromážděnými v této knize. Je zdobena kresbami více než tuctu anglických a francouzských umělců, kteří ilustrovali Doylovy příběhy, jež se objevovaly na stránkách různých periodik na konci 19. a začátku 20. století. Díky těmto ilustracím se lze na Doylovy příběhy podívat očima jeho současníků.