Kočičí kolébka. Sirény Titánu

„Kočičí kolébka“Poslouchejte – bylo to kdysi dávno, před dvěma ženami, před dvěma sty padesáti tisíci cigaretami, před třemi tisíci litry alkoholu... Tenkrát, když byli všichni mladí... Poslouchejte – svět se točil, bohatí umírali hloupostí a nudou, chudým zbývalo jen jedno – být svobodní a chytří. Pravda byla neuvěřitelnější než jakákoli fikce. Ženy byly naštvané a krásné a muži nešťastní a plní hloupých nadějí. A život se točil a točil, čím dál víc se zamotával – jako divoká, podivná hra zvaná „KOČIČÍ KOLÉBKA“... „Sirény Titánu“Pokud váš svět není svobodný z definice... Pokud se váš život řídí matematickými výpočty... Pokud se ponížení stalo normou a křupání lidských kostí pod koly státního aparátu prostě nikdo neslyší kvůli jeho obyčejnosti... A co je to „kdyby“? Dystopie – nebo „prosperující společnost“? Každý si sám rozhoduje, zda je otrokem, nebo svobodným člověkem!