Kdysi dávno a nedávno

Paul Verlaine (1844–1896) zavedl termín „zatracení básníci“, aby popsal talentované vyděděnce, kteří nebyli schopni a ochotni vést slušný buržoazní život. Sám byl jedním z nich. Ať už osud Verlaina zavedl po spletitých cestách, nebo ho svévolně donutil změnit trasu, zažil mnoho peripetií: rozhodl se oženit a usadit se, pak opustil rodinu a vydal se na cestu s mladým Rimbaudem, pak se pokusil stát se farmářem, nakonec strávil nějaký čas ve vězení. Jen jedna věc v jeho životě zůstala konstantní: psal poezii – hudební, úžasnou svou silou dopadu, která měla obrovský vliv na jeho současníky i básníky následujících generací, včetně těch v Rusku.