Umělec

Amanda.
Jsem jediná, koho Umělec nechal naživu, a tato chyba ho bude stát život. Zaplatí za každou jizvu na mém těle, za každou moji noční můru. Pokud nebude popraven, přijdu si pro něj sama a vrazím nůž do jeho černého srdce. Ale on uteče z vězení dlouho před popravou a teď už se nezastaví. Vždyť nejsem jen jeho chyba, jsem jeho nástroj, jeho majetek, jeho dokonalý obraz. A jemu neuteču.

Lawrence.
Nikdy se nemýlím a Amanda není výjimkou. Pochopí to, sotva napočítám do čtyř. Jedna. Patří mi od okamžiku, kdy jsem ji poprvé spatřil. Dva. Zlomím ji a znovu ji složím: pomalu, metodicky, se zvláštním potěšením. Tři. Ať křičí, odporuje, nenávidí mě, ale oba víme, jak to skončí. Připlazí se ke mně a bude mě prosit, abych pokračoval. Čtyři. Jsem její Mistr a ona můj poslušný nástroj. A tak to bude navždy.