Jak se kočka dívala na krále a další paměti

Věra Arkaděvna Milčina je přední vědeckou pracovnicí Institutu vyšších humanitních studií Ruské státní univerzity humanitních věd a Školy moderních humanitních studií Ruské prezidentské akademie národního hospodářství a veřejné správy, autorkou sedmi knih a tří set vědeckých článků, překladatelkou a komentátorkou francouzských spisovatelů první poloviny 19. století. Jedním slovem, zdá se, že je to vážená osoba. Ve své nové knize se však odchyluje od své obvyklé role a objevuje se v nečekaném žánru, pro který vymyslela zvláštní název – memoáry. Memoáry nejsou podrobným vážným příběhem o vlastním životě od narození do dospělosti a/nebo stáří. Jsou to krátké a zpravidla vtipné skeče. Hrdiny „memoárů“ jsou vážní a slavní lidé: Michail Bachtin, Georgij Knabe, Vladimir Toporov, Omri Ronen a další. Všichni jsou však prezentováni z neobvyklé perspektivy. A kromě toho se zde objevují příběhy o tom, jak si lidé v sovětských dobách kupovali a „získávali“ knihy, o tom, jak sovětská cenzura bojovala proti pobuřování, o Francouzích, kteří přišli do Sovětského svazu, a o jezuitských slavistech, kteří ve Francii učili ruštinu. Hlavní postavou knihy je jazyk a jazyková hra. Největší a nejlepší část vyprávěných příběhů je věnována slovům – mluveným, slyšeným, tištěným, vhodným i nevhodným, přesným i nepřesným, humorným i vážným.