Ze snů a ohně

Andrej Bělyj je myslitel a básník, jeden z nejzajímavějších a nejoriginálnějších spisovatelů stříbrného věku, jehož „zavajeným duchem“ udivoval jeho současníky „novostí, odvahou a někdy i záblesky opravdového génia“. Byl obdivován, překvapován a, jak píše Vl. Chodasevič, i jeho nepřátelé do něj byli trochu zamilovaní. Tato publikace vychází z autorovy sbírky vybraných básní z roku 1923, „románu ve verších“, který se ve skutečnosti stal shrnutím básnické tvořivosti Andreje Bělého. Básně jsou autorem rozděleny do částí a vnitřních cyklů tak, aby čtenář viděl „zrno“, to hlavní, co určuje básníkův duchovní vzhled. „Všechno, co jsem napsal, je román ve verších: obsahem románu je mé hledání pravdy, s jeho úspěchy i pády. Nechť čtenář sám objeví obsah částí mého románu. Dávám mu do rukou celek; je na čtenáři, aby pochopil, co to je.“