Dějiny prózy v popisech Země

„Musím odejít – ale kam? Musím zůstat – ale kde najít místo?“ Globální kataklyzmata posledních let v mnoha z nás utvořila pocit skutečné a transcendentální bezdomovectví a donutila nás přehodnotit náš postoj k prostoru a geografii. Kniha Stanislava Snytka „Dějiny prózy v popisech Země“ je uměleckou studií nových časových a prostorových podmínek, kronikou izolace a zároveň pokusem otevřít dveře uzavřenému vědomí. Literatura a historie se stávají útočištěm pro samotáře, který ztratil smysl pro domov: bloudí králičími norami v jejich samotné struktuře a zkouší si širokou škálu zážitků. Objevuje nečekané shody mezi kronikou vlastní nemoci a dějinami narativní prózy od starověku po leningradský underground a samotný text se mění v báseň o roli geografie v literatuře, o vzácných starých knihách, komických drobnostech každodenního života a o vysoké ironii, tajemně spojující ty nejvzdálenější myšlenky a věci.