Umění Japonska

Encyklopedie obsahuje přes 800 článků, řazených abecedně. Zahrnují různé školy, směry, techniky, styly, žánry a druhy japonského umění. Kniha je krásně ilustrovaná a obsahuje několik stovek barevných fotografií a reprodukcí, což z ní činí skutečně jedinečnou publikaci svého druhu. Tato encyklopedie je určena všem, kteří se zajímají o dějiny umění a kultury.

Japonci vytvořili jedinečný a nenapodobitelný svět umělecké obraznosti. Poté, co vstřebali rozmanité kulturní výdobytky Číny a Koreje ve starověku, je přepracovali a obohatili, čímž položili základy své vlastní osobité umělecké tradice. Již v období Heian (794-1185) zažilo japonské umění a literatura mimořádný rozvoj. Během této doby se vyvinuly dva japonské slabičné systémy – katagana a hiragana; v literatuře, malířství, sochařství, architektuře, lakýrnictví a tkaní se objevily národní styly a žánry.

Buddhismus a jeho četné odnože, které pronikly do Japonska od šestého století, sehrály obrovskou roli v rozvoji tradičního japonského umění. Na počátku osmého století se v zemi začaly intenzivně stavět kláštery a chrámy, které se staly centry nové kulturní tradice. Zenový buddhismus pronikl prakticky do všech aspektů japonského života a dal vzniknout umění aranžování květin, čajovému obřadu, divadlu Nó a černobílé malbě tuší.

Izolace země od okolního světa, kterou vojenští diktátoři, šógunové, začali zavádět na počátku 17. století, dodala rozvoji různých řemesel ještě originálnější charakter, který je dnes po celém světě tolik ceněn. Například přísná regulace střihů pánských obleků vedla v Japonsku k rozkvětu netsuke neboli opaskových přívěsků. Jejich témata začala odrážet japonskou historii, mytologii a mnoho reálií japonského života v pozdním feudálním období. V této době začali obchodníci a řemeslníci vnímat umění jako příležitost k úniku z přísně regulovaného rámce, v němž byl uzavřen jejich společenský život. Pozemský život se svými „jednoduchými“ radostmi se pro obyvatele měst stával stále cennějším. Není náhoda, že haiku – krátké třířádkové básně, do kterých mohl přispět kterýkoli obyvatel země – se v tehdejší poezii staly mimořádně populární.

Zároveň se v Japonsku objevil jedinečný umělecký fenomén, který se do historie zapsal jako ukijo-e. Tento termín se používal pro hojně reprodukované dřevotisky; byly levné, a proto dostupné širokému publiku. Zároveň byla jejich umělecká úroveň poměrně vysoká, a to díky jedinečné tvůrčí spolupráci umělců, řezbářů a tiskařů. Ukijo-e vyjadřovalo novou ideologii a morálku řemeslníků a obchodníků, mezi nimiž se rozvíjelo nové chápání krásy. Tyto „obrazy měnícího se světa“ se lámaly se starými feudálními základy a tradicemi. Pro umělce a řemeslníky se duchovní svět obyčejného člověka, jeho každodenní starosti a zkušenosti staly zdrojem umělecké inspirace. Ilustrované knihy, alba tisků a stojanové listy – tyto tři hlavní typy tisků ukijo-e – existovaly po dvě století. Během této doby tradiční žánry japonské malby – krajina, květiny a ptáci – našly nový význam. Abstraktní obrazy v čínském stylu ustoupily konkrétním zobrazením původní přírody, oslavujícím její krásu a vznešenost. Umělce přitahoval každodenní život města, poezie jeho denních rutin, která byla srozumitelná obyvatelům jakéhokoli velkého sídla. Není náhodou, že v 19. století, kdy se země znovu otevřela světu, se v Evropě staly populární japonské tisky ukijo-e. Jejich estetika měla hluboký vliv na rozvoj impresionismu, na dílo Edgara Degase, Clauda Moneta a Vincenta van Gogha a prostřednictvím impresionismu i na veškeré evropské malířství konce 19. a začátku 20. století.

Tato krásně ilustrovaná encyklopedie, která obsahuje stovky barevných fotografií a reprodukcí, je jedinečnou knihou. Obsahuje přes 800 článků pokrývajících různé školy, směry, techniky, styly, žánry a formy japonského umění.