Umění paměti, Yeats Frances Amelia

Starověcí Řekové, pro které, stejně jako pro všechny předliterární kultury, měla trénovaná paměť velký význam, vytvořili komplexní systém mnemotechnických technik. Toto umění paměti, zděděné a zaznamenané Římany, přešlo do evropské kultury a bylo (z velké části díky Giordanu Brunovi) oživeno v okultní podobě během renesance. Kniha Frances Yatesové, poprvé vydaná v roce 1966, sloužila jako základ pro všechny následné studie věnované dějinám filozofie, vědy a literatury. Autorka sleduje dějiny paměti od starořeckého básníka Simonida a starořímských traktátů, přes středověk, kde paměť získala teologickou perspektivu, přes již zmíněnou renesanční magickou paměť až po univerzální jazyk „nevinné kabaly“, jejíž projekt rozvinul G. W. Leibniz v 17. století. Kromě tohoto hlavního tématu se Yeats dotýká i otázek souvisejících s antickou architekturou, Dantovou Božskou komedií a Shakespearovým divadlem. Čtenáři je nabídnut druhý, podstatně přepracovaný překlad této knihy. Frances Amelia Yeatsová (1899–1981) je vynikající anglická historička renesanční kultury.