Pokušení svatého Antonína

Drama „Pokušení svatého Antonína“ bylo posledním významným dílem Gustava Flauberta. Je to nejzáhadnější, nejméně prozkoumané a jedno z nejčtenějších děl spisovatele. Flaubert v něm odhaluje svou duši a zároveň nastoluje důležité filozofické a teologické otázky. V tomto vydání je text jeho dramatu uveden v překladu Borise Zajceva a ilustrován díly talentovaného francouzského umělce Georgese Rochegrosse. Na konci knihy je uvedeno několik desítek verzí ilustrací, které k tomuto Flaubertovu dílu vytvořil. Flaubert se o literaturu začal zajímat brzy, již během školních let. Otec budoucího spisovatele, vedoucí chirurgického oddělení nemocnice v Rouenu, byl muž s obtížnou povahou. Trval na tom, aby Gustave začal studovat práva v Paříži, ale biflování římského práva v mladém muži vyvolávalo téměř fyzický odpor. Psaní se pro mladého Flauberta stalo sférou, kde mohl tvořit a svobodně roztahovat křídla svého ducha. Dědictví, které Gustave obdržel po otcově smrti, mu umožnilo plně se věnovat literární tvorbě. V roce 1845, během cestování po Itálii, Flaubert spatřil obraz Brueghela mladšího „Pokušení svatého Antonína“. Toto plátno na něj udělalo silný dojem. Fantasmagorický obraz, který umělec ztvárnil, se pro Flauberta stal živou ilustrací života ducha, obklopeného nebezpečnými pokušeními života a temnými stránkami existence. Obraz poustevníka byl spisovateli vždy blízký; v jistém smyslu se Flaubert sám cítil jako takový Antonín. Proto se rozhodl toto téma rozvinout v jednom ze svých děl. V důsledku toho se po četných revizích zrodilo jedno z jeho nejzáhadnějších a nejméně prozkoumaných dramat, které odhaluje umělcův vnitřní rozporuplný svět a zároveň nastoluje důležité filozofické a teologické otázky své doby. „Pokušení svatého Antonína“ bylo poprvé vydáno v roce 1874. Toto dílo bylo posledním významným dílem spisovatele, který zemřel v květnu 1880 na mrtvici. Text Flaubertova nejzajímavějšího díla je v tomto vydání ilustrován krásnými kresbami Georgese-Antoina Rochegrosseho, který se stal jedním z nejoriginálnějších a nejvýraznějších francouzských umělců působících na přelomu 19. a 20. století. V roce 1874 Rochegrosse ztratil otce; mladému muži bylo pouhých patnáct let. O rok později se Georgesova matka znovu vdala. Rochegrosseho nevlastním otcem byl básník Theodore de Banville, v jehož domě se často objevovali Verlaine, Rimbaud, Hugo a Flaubert. Vnitřní svět těchto lidí do značné míry určoval zájmy budoucího umělce. Rochegrosse byl fascinován antikou. Úspěchy na Pařížské škole výtvarných umění umožnily mladému umělci živě a jasně vyjádřit své představy o luxusu starověkého Říma. Není náhodou, že jeho první velkoformátové plátno se jmenovalo „Císař Vitellius v ulicích Říma“. Za své malířské úspěchy byl Rochegrosse ve věku 33 let vyznamenán titulem rytíře Čestné legie. Jeho mladistvá vášeň pro symboliku umělci pomohla, když se ujal ilustrace Pokušení svatého Antonína, protože kresby pro toto dílo bylo prostě nemožné nakreslit čistě realistickým způsobem.