Pekelný feminismus

V křesťanské kultuře byly ženy často nazývány „nádobou hříchu“. Viníkem byla Eva, která na popud Satana snědla ovoce stromu poznání. Teologové činili Adamovu ženu zodpovědnou za veškeré následné utrpení lidstva a představa ženy jako spolupachatelky ďábla legitimizovala patriarchální moc nad ní a potřebu její podřízenosti. V 19. století však kultura začala tento postulát revidovat: pod vlivem romantismu se postava ďábla a obraz pádu začaly spojovat s myšlenkou osvobození, v první řadě osvobození od křesťanské patriarchální tyranie a misogynie v kontextu levicových, antiklerikálních, ezoterických a uměleckých hnutí té doby. Per Faxneld ve své knize zkoumá obraz Lucifera jako osvoboditele žen v „dlouhém 19. století“ s využitím rozsáhlého materiálu: od literárních děl, vědeckých prací a novinových recenzí až po rané filmy, malířství a dokonce i šperky. Faxneldova práce pomáhá sledovat, jak se různé emancipační diskurzy, které se v tomto období objevily, vzájemně kombinovaly v boji proti konzervativním silám působícím pod hlavičkou křesťanství. Per Faxneld je historik náboženství na Stockholmské univerzitě, specializující se na západní ezoteriku, „alternativní spiritualitu“ a nová náboženská hnutí.