Cesta do okolních světů zvířat a lidí. Teorie významu

„Cesta do prostředí zvířat a lidí“ (1934) a „Teorie významu“ (1940) jsou dvě revoluční díla německého biologa a přírodního filozofa Jakoba von Uexkülla (1864–1944). Jejich hlavní teze a autorův koncept „prostředí“ (Umwelt) tvořily základ biosémiotiky.
Podle Uexkülla neobývají všechny živé bytosti jediný svět, ale jsou subjekty, kolem kterých se formují jejich vlastní „okolní světy“. Autor zvědavě studuje strukturální rysy, biotopy a chování klíšťat, měkkýšů a psů, z nichž každý vnímá realitu svým vlastním jedinečným způsobem. Uexküll uznává omezení lidské schopnosti vidět svět očima zvířat, ale vyzývá k pozornosti a vhledu, abychom odemkli podivuhodné světy našich menších bratrů.
Cesta do zasvěcených světů a Teorie významu se staly klíčovými texty pro posthumanistické myšlení, ovlivnily myšlenky Heideggera, Merleau-Pontyho, Deleuze a Guattariho a zůstávají relevantní dodnes.