Hra se skleněnými korálky. Cesta do země Východu

Po celou dobu své tvůrčí kariéry se Hesse zabýval myšlenkami o osudu světa, umění a civilizace. Spisovatel začal pracovat na svém hlavním románu Hra se skleněnými korálky několik let před nástupem nacistů k moci, vydal jej v roce 1943, což byl zlomový bod druhé světové války, a v roce 1946 za něj obdržel Nobelovu cenu. V této, jak ji popsal Thomas Mann, „radostně tajemné knize“, psané v atmosféře všeobecné militarizace a barbarství, si Hesse klade hlavní otázku: jak zachránit jednotlivce a duchovní princip v období kulturního kolapsu a všeobecného úpadku morálky? Aniž by se snažil vykreslit realitu globální katastrofy, navrhl vlastní cestu - únik ze společnosti, ústup do světa „čistého umění“ a hledání „věčné pravdy“, do krásné fiktivní země Kastalie, kde se intelektuální elita budoucnosti nezištně oddává Hře se skleněnými korálky. Vzhledem ke složitosti struktury, prolínání mnoha žánrových forem, bohatství symboliky, termínů a konceptů z různých oblastí kultury nebyl román pochopen a přijat všemi, ale okamžitě vyvolal bouřlivé diskuse a stal se duchovním referenčním bodem pro celé generace po celém světě. Součástí publikace je i alegorický příběh „Cesta do země Východu“.