A prostor je všude

Viktor Alexandrovič Sosnora (1936–2019) byl básník, dramatik, prozaik a překladatel. Přímý pokračovatel tradic ruské literární avantgardy a nesporný klasik, jehož tvůrčí odkaz dosud nebyl plně pochopen. Po mnoho let vedl literární sdružení v Leningradu. Poezii začal psát v šestnácti letech, ale z jeho raných básní se dochovalo jen velmi málo – autor podle vlastních slov pocítil „touhu po sebeupálení“ a mnoho z nich jednoduše zničil. Jeho básně založené na Příběhu o Igorově tažení mu přinesly zaslouženou slávu: „Za čtyři měsíce jsem se proslavil, publikoval jsem v nejvyšších stranických publikacích a vstoupil jsem do čtyřky nejlepších básníků v zemi.“ Jeho dílo však nepodléhalo žádným pobídkám ani omezením; byl to umělec, kterého vyznačovala jakási prvotní, kosmická vnitřní svoboda. „Nikdy jsem nepsal pro čtenáře, ani pro… pro kohokoli! A co hůř, řeknu vám: nikdy jsem nepsal ani pro sebe. Prostě to najde nějaký stav, chápete… a… je to napsáno. A pak to není napsáno.“