Homo Irrealis

Jeden z největších romanopisců své generace, André Aciman, v knize Homo Irrealis esejisticky zkoumá, co čas znamená pro umělce a spisovatele, kteří nedokážou pochopit život v přítomnosti. Pojem „irrealis“ se netýká minulosti ani budoucnosti – týká se toho, co se mohlo stát, co se nikdy nestalo, ale hypoteticky by se stále mohlo stát. Od meditací o poezii metra a časových rezonancích prázdných italských ulic až po popisy životů a díla Sigmunda Freuda, Constantina Cavafyho, Winfrieda Sebalda, Johna Sloana, Erica Rohmera, Marcela Prousta a Fernanda Pessoy a portréty Alexandrie a Petrohradu je Homo Irrealis zkoumáním síly představivosti vytvářet místo mimo pevně uchopený čas.