Běda z důvtipu

„Běda rozumu“ se objevilo před Oněginem, Pechorinem, přežilo je, bez úhony prošlo gogolovskou dobou, prožilo toto půlstoletí od svého vzniku a stále žije svým nehynoucím životem, přežije ještě mnoho dalších epoch a neztratí svou vitalitu.“

Toho si v roce 1871 všiml spisovatel I. A. Gončarov ve své kritické eseji „Milion muk“. Nejznámější dílo Alexandra Sergejeviče Gribojedova (1795–1829) (mnozí ho považují za jeho jediné dílo, ale to je mylný názor) bylo poprvé vydáno v roce 1825 s rozsáhlými cenzurními škrty a téměř okamžitě se stalo zdrojem citací. Tomu značně napomohla existence ručně psaných kopií – kompletních textů komedie – předávaných z ruky do ruky nadšenými čtenáři; lze říci, že mimo jiné „Běda rozumu“ bylo prvním dílem, které bylo hromadně vydáváno v samizdatu. Necenzurovaná komedie – jeden z vrcholů ruského dramatu a poezie, velkolepá satira na moskevskou společnost počátku 19. století a jeden z nejcitovanějších textů ruské kultury – byla vydána až v roce 1862 a od té doby byla opakovaně dotiskována, inscenována a zfilmována. Každý z nás v každodenním životě často používá chytlavá fráze, aniž by si pamatoval, že pocházejí od Gribojedova: „A kdo jsou ti soudci?“, „Páni! Všechny ty známé tváře!“, „Legenda je čerstvá, ale těžko se jí věří“, „Rád bych sloužil, ale je nechutné se podlizovat“, „Šťastní nesledují hodiny“, „S citem, s rozumem, s rozvahou“ – vždyť je to všechno z „Běda rozumu“...

Popularita komedie, živost a originalita jejích postav vedly ke vzniku velkého množství adaptací a pokračování Gribojedovova původního textu, z nichž nejtalentovanější a nejznámější je hra Evdokie Petrovny Rostopčinové (1811–1858) „Čatského návrat do Moskvy aneb Setkání známých tváří po pětadvacetiletém odloučení“, napsaná v roce 1856. Slavné básnířce se nejen podařilo satiricky vylíčit tehdejší moskevskou společnost, ale také zachytit jeden z klíčových rysů Gribojedovovy komedie – její nadčasovost: postavy a typy vytvořené Rostopčinou zůstávají nápadně aktuální i dnes.

Tato kniha obsahuje kresby dvou talentovaných umělců. Díla Michaila Sergejeviče Bašilova (1821–1870) zdobila vůbec první kompletní vydání románu Běda z rozumu v roce 1862, zatímco ilustrace Dmitrije Nikolajeviče Kardovského (1866–1943), vytvořené v letech 1907 až 1912, se od prvního vydání staly klasikou Gribojedovovy nadčasové komedie.

Tato sbírka obsahuje komedii Alexandra Sergejeviče Gribojedova (1795–1829) Běda rozumu, jeden z vrcholů ruského dramatu a poezie, velkolepou satiru na moskevskou společnost počátku 19. století. Jako přílohu obsahuje její nejslavnější pokračování, veršovaný rozhovor Evdokie Petrovny Rostopčinové (1811–1858) Čackého Návrat do Moskvy aneb Setkání známých tváří po pětadvacetiletém odloučení. Knihu zdobí ilustrace talentovaných ruských umělců Dmitrije Nikolajeviče Kardovského (1866–1943) a Michaila Sergejeviče Bašilova (1821–1870).