Hlasy ve větru

„Hlasy ve větru“ je srbské „Sto let samoty“.

Za tento román byla Grozdana Olujić nominována na prestižní cenu časopisu NIN, kterou získali také Milorad Pavić a Goran Petrović. V sedmnáctém patře newyorského hotelu Danila Arackiho zastihnou stíny jeho předků. Znovu ho našly. A znovu v jeho paměti probouzejí to, na co by rád zapomněl. V této dlouhé noci se Danilovi před očima probleskne historie celé jeho rodiny. Německý voják se opět prochází pod okny jejich rodinného domu v Karanovu a odpočítává poslední hodiny života své sestry Vety. Babička Simka Galičanka léčí slovy a bylinkami. Matka Natalia zmizí s dvojčaty po bombardování. Dědeček Luka Aracki stoupá k nebi před zraky celého města. Všichni jsou nyní tady, v tomto hotelovém pokoji. Z stínu chybí pouze jeho bratr Petr. Danilovo pátrání po bratrovi ho dovede k indiánům Meskwaki a proroctví Simky Galičanky se splní.