Hlas technologie. Přechod sovětské kinematografie ke zvuku 1928-1935

Tato kniha vypráví příběh přechodu ke zvuku v sovětské kinematografii na přelomu 20. a 30. let 20. století v kontextu první pětiletky a formování principů socialistického realismu. Tyto filmy jsou pozoruhodné nejen svým inovativním, experimentálním, neočekávaným a komplexním využitím zvuku, ale také způsobem, jakým – zčásti díky nové zvukové technologii – odrážejí složitosti historického okamžiku: přechod od němých filmů ke zvuku, od 20. do 30. let 20. století, od avantgardního umění k umění socialistického realismu. Autor se zaměřuje na experimenty se zvukem Grigorije Kozinceva a Leonida Trauberga (Sám), Dzigy Vertova (Nadšení: Symfonie Donbasu, Tři písně o Leninovi), Esfira Šuba (K.Š.E.), Igora Savčenka (Akordeon), Alexandra Dovženka (Ivan, Aerograd), ale i na filmy Vsevoloda Pudovkina, Nikolaje Ekka, bratrů Vasiljevových a dalších režisérů. Hlavní důraz je kladen na to, jak je vztah mezi filmem a mocí zobrazen s pomocí nových zvukových technologií.