Hlas a vosk. Znějící umělecká řeč v Rusku v letech 1900–1930: Poezie, zvukový záznam, performance

Zvukové nahrávky, stejně jako jiné metody dokumentace „živých“ performancí, jsou často stavěny proti samotným událostem jako artefakty postrádající autenticitu. Kniha Valerije Zolotuchina se snaží tuto logiku vyvrátit; zkoumáním tradic a praktik recitace poezie v Rusku na počátku 20. století autor nabízí inovativní pohled na dějiny literatury a performativního umění prizmatem teorie médií. Zolotuchin, čerpající z mnohaletého studia audioarchivů a věnující pozornost přehledu inovativních studií zvukové literatury, analyzuje hraniční performativní žánry (například amatérské agitační divadlo a kolektivní recitaci), stejně jako vývoj technik poslechu v jednom z nejintenzivnějších období v dějinách západoevropské kultury. Výsledkem je originální dílo na pomezí filologie, performativních studií a médií, které nás vyzývá nikoli k čtení, ale k poslechu dějin ruské literatury na počátku 20. století. Dalším úkolem, který si autor klade, je osvětlit mechanismy kulturní paměti. Vždyť rušení a praskání válce gramofonu se postupem času stalo podmínkou pro to, abychom věřili v autenticitu hlasů z minulosti.