Génius neopětované lásky

Před čtvrt stoletím byl román „Génius neopětované lásky“ nominován na Bookerovu cenu. Nevyhrál samozřejmě – v té době se zdálo, že existovaly důležitější věci než toto podivné, vtipné podobenství o šílené lásce k životu. Teprve nyní se ukázalo, že „Génius neopětované lásky“ je dílem pro všechny časy – o životě v bezvýznamném a tragikomickém světě bez ztráty rovnováhy, o chůzi přes propast existence a přesto ji překročení, o zastavení okamžiku, aniž by ho připravil o pohyb a dech.

Román je plynulý, mnohostranný a ve skutečnosti nemá jedinou dějovou linii. Život, odmítající jedinou dějovou linii, je tedy nepřetržitý a nepolapitelný: mihotání textu a vědomí, ironie a vážnost, víra v zázraky a především nevykořenitelný smysl pro humor Mariny Moskviny, kde humor není samoúčelný, ale magická čočka, skrze kterou se lidské konflikty zdají absurdní a lidská dramata překonatelná. Autorka tak, se smíchem i pláčem, dosahuje toho, co se ne každému alchymistovi podaří při hledání kamene mudrců.

Čtěte a čtěte znovu a znovu Moskvinovou, ona něco ví. Cože?