Gargantua a Pantagruel

Toto vydání obsahuje text slavného satirického románu „Gargantua a Pantagruel“ v plném znění, bez škrtů. Jeho autor François Rabelais je vnímán jako náš současník, který z vůle osudu žil ve Francii v 16. století. Je to vnitřně svobodný, mimořádně erudovaný muž s jiskřivým smyslem pro humor, který už dávno odhodil okovy středověku. Rabelaisova fantazie překypuje. Schovaný za fraškou, šaškovinami, vtipy, někdy i docela obscénními, na stránkách svého románu vyjadřuje myšlenky o osvícené monarchii, principech pedagogiky, svobodném lidském společenství a touze po poznání. Není náhoda, že jeho epos „Gargantua a Pantagruel“, který psal více než dvacet let a vydával po částech, se stal jakousi encyklopedií společenského, politického a kulturního života Francie v 16. století. Navíc mnozí považují Rabelaise za zakladatele moderního francouzského jazyka. Používá hovorové výrazy, užívá si je, vstřebává každodenní jazyk jako houba, hraje si s tvorbou slov, vymýšlí slovní hříčky, používá francouzské dialekty, žargon a cizí výrazy.

Rabelais se narodil na konci 15. století v údolí Loiry poblíž malého francouzského městečka Chinon. Poté, co kvůli špatnému životnímu stylu odešel do kláštera, se začal vzdělávat a v roce 1530 se stal studentem lékařské fakulty v Montpellieru. Rabelais se zázračně vyhnul upálení za své knihy, které se stylem i obsahem zcela lišily od literatury jeho doby. Rabelais musel často šifrovat své myšlenky a opouštět Francii a odcházet do Itálie, aby unikl pronásledování. Přesto se svých nepřátel nebál. Jeho zbraní byl smích a onen veselý stav mysli, který spisovatel ve svých knihách nazval pantagruelismus. Rabelais ho neztratil až do své smrti v dubnu 1553.

Rabelaisův román je ilustrován talentovanými díly Gustava Doré (1832-1883). Nezískal klasické umělecké vzdělání, ale jeho přirozený talent kreslíře a dlouhý čas strávený v Paříži studiem obrazů a rytin z Louvru a Národní knihovny mu pomohly zdokonalit si své dovednosti samostatně. Gustavu Doréovi bylo pouhých patnáct let, když vyšlo jeho první album litografií Herkulovy práce. Doré ve svých grafických dílech mistrovsky využívá hru světla a stínu. Jeho rukopis je okamžitě rozpoznatelný - ať už jde o kresby k Dantovu básni nebo Bibli, povídky Charlese Perraulta nebo dobrodružství barona Prášila. Není náhoda, že kritici Dorého právem řadí mezi největší ilustrátory 19. století.