Nepřirození. Přednáškový cyklus přednesený na Collège de France v akademickém roce 1974/75

Kurz z akademického roku 1974/75 nazvaný „Nenormální“ se shoduje s jedním z vrcholů Foucaultovy výzkumné aktivity a odráží posun hlavního směru jeho vědeckých zájmů od archeologie diskursivních formací ke genealogii dispozitivů vědění a moci. Pomocí soudně-psychiatrických posudků z 19. století a textů souvisejících s praxí poreformní katolické zpovědi jako hlavního materiálu, filozof hovoří o formování nové – normalizující – moci. Představa o normálním a nenormálním jedinci je jím umístěna do centra historie normalizujícího vědění, které vzniká v rané psychiatrii a plodí pojem sexuality. Foucault zkoumá formování tohoto pojmu v rámci medikalizace dětství a analyzuje proceduru přiznání v katolickém pastorství, čímž dláždí cestu ke své poslední knize – „Vyznání těla“. Kurz umožňuje sledovat pohyb Foucaultovy myšlenky na křižovatce několika historických a filozofických cest a zároveň je vzorem pronikavé a vtipné vědecké prózy.