Francouzské pohádky: Hraběnka de Ségur

Hraběnka de Ségur začala psát pohádky pro svá vnoučata a měla jich mnoho – dva tucty. V roce 1857 byly tyto příběhy vydány knižně, což se u francouzské veřejnosti setkalo s velkým ohlasem. V té době bylo hraběnce již přes padesát. Žila v Normandii, na panství Nouette, které jí jaksi matně připomínalo její rodné panství Voronovo nedaleko Moskvy. Právě tam, v Rusku, strávila budoucí spisovatelka své dětství. Byla dcerou generála Fjodora Vasiljeviče Rostopčina, moskevského guvernéra, který sehrál klíčovou roli v dramatických událostech roku 1812. Otec Sofie Fjodorovna byl vášnivým slavjanofilem a občas skládal zábavné komedie, ačkoli se nepovažoval za profesionálního spisovatele. V roce 1815 odjel z Ruska do Karlových Varů, aby se zotavil ze svého podlomeného zdraví, a poté nějakou dobu žil v Paříži. Jeho rodina ho následovala v roce 1817. Sofie Fjodorovna se tak ocitla ve Francii, kde se brzy provdala za hraběte Eugène de Ségur. Do své vlasti, Ruska, se už nikdy nevrátila. Po „Nových pohádkách“ napsala více než dvacet děl, z nichž nejznámější byly „Soniiny žertíky“, sbírka zábavných příběhů psaných ve francouzštině speciálně pro děti. Tato kniha od de Ségura se stala do konce 19. století skutečným bestsellerem v Evropě. Přízniví kritici hraběnku někdy nazývali „Balzacem pro děti“.

Kniha obsahuje ilustrace talentované americké umělkyně Virginie Frances Sterrettové. Její ilustrace ke sbírce „Staré francouzské pohádky“ pro nakladatelství Penn Publishing byly první zakázkou, kterou Virginia obdržela v roce 1920 po studiu na Uměleckém institutu v Chicagu. Sterrettová byla fanynkou stylu Art Deco a snažila se ho ve své tvorbě napodobit. To je okamžitě patrné z ilustrací, které vytvořila pro Ségurovy pohádky. Sterrettová strávila dětství v Chicagu. Na začátku 20. století město nabízelo málo krásy a Virginieiny ilustrace připomínaly sny o jiných, podivuhodných a svůdných světech, jejichž obrazy se umělkyni vkrádaly do paměti. Sterrettová trpěla chatrným zdravím a během svého krátkého, ale pulzujícího života se jí podařilo ilustrovat jen několik publikací. Jejím posledním dílem byly ilustrace k sérii Tisíc a jedna noc, dokončené v roce 1928. Kritici napsali, že Sterrettovy kresby se vyznačovaly „jemnou, fantastickou krásou, kterou musela zobrazovat jako únik před drsnou realitou života“.