Fyzika

Aristoteles je jedním z největších myslitelů starověku, žákem Platóna a učitelem Alexandra Velikého, který ve svých dílech shrnul zkušenosti klasické éry starořecké filozofie a měl obrovský vliv na rozvoj evropské a světové kultury, vědec-encyklopedista, který stál u počátků moderní vědy. Vypracoval jeden z prvních univerzálních modelů vesmíru a holistický systém vědeckých poznatků pokrývající nejrůznější oblasti lidského života, nastínil řadu pojmů a zavedl terminologii, která se dodnes používá ve filozofickém lexikonu a do značné míry určuje směry a horizonty moderního vědeckého myšlení. „Fyzika“ je Aristotelova základní traktát, který se skládá z osmi knih a slouží jako jakýsi úvod ke všem ostatním přírodovědným dílům myslitele, včetně těch, které dnes klasifikujeme jako biologii a psychologii. Traktát zkoumá principy (nebo zákony) jakýchkoli přírodních jevů, jakož i obecné problémy pohybu. Aristotelova Fyzika má málo společného s vědou, která se v naší době nazývá fyzikou, nicméně toto pojednání je stále považováno za jeden z nejvyšších úspěchů lidského myšlení ve vztahu k vědě o přírodě.